Autor příběhů je blízký příbuzný všech, co po mostu chodí a zná jejich osudy. Jsou to lidé, kteří se přistěhovali, a kterým se pohraničí stalo domovem. Cesty a mosty v tomto kraji jsou součástí příběhů, které potěší, pohladí, vedou k zamyšlení. Dá se říci, že knížka je i manuálem, jak žít. Bez mobilů a barevných televizí. Je plná medu i kopřiv, smetany i octa, slunce i divokých mraků. Obdivu k lidem, kteří něco dokázali, smutku z toho, co bylo ztraceno, k čemu se dnes jen pomalu vracíme. K pochopení textu slouží i sto padesát let staré, poutavé ilustrace obrázky domů, krajiny dřevěnek, jejich detailů, pečlivé práce řemeslníků. Nová knížka je návodem, jak přežít uspěchaný svět. Dát šanci něčemu, co bylo a možná je stále dosažitelné. Čtenáři předchozích knih dostávají do rukou volné pokračování příběhů a nebudou ani tentokrát zklamáni.