Období takzvané sudetské krize roku 1938 vnímáme jako okamžiky prohry, potupy a zrady. To je ale jen jeden úhel pohledu, ten, který reflektuje konečný výčet ztrát. Ztrát územních, hospodářských, lidských i morálních. Pokud budeme pozorněji vnímat vše, co událostem předcházelo, vznikne komplexnější obrázek o tehdejší situaci. A zároveň zjistíme, že máme být na co hrdí. Ač se ve druhé polovině 30. let Československo ještě vzpamatovávalo z následků světové hospodářské krize, prokázalo ohromnou sílu. Ta tkvěla v odhodlání drtivé většiny Čechů, Slováků i Rusínů a části německé populace vzdorovat doslova měsíc co měsíc sílící nacistické mašinérii, kvůli které byl v Evropě opět ve vzduchu cítit střelný prach. Rozbuškou mělo být Československo a jeho německá menšina, která se z valné většiny přihlásila k velkoněmeckým myšlenkám a k nacistické ideologii. Mladá republika měla být rozcupována. Čechoslováci byli ochotní k velkým ústupkům, zároveň ale budovali moderní armádu opřenou o pevnostní linie, dodnes nejhmatatelnější symbol tehdejší houževnatosti. Vyvrcholením několika let příprav byla zářijová mobilizace roku 1938. Její průběh prokázal, že československý národ byl připravený za svou svobodu bojovat. Jenže zůstal sám. Francie a Velká Británie s politikou appeasementu ustupovaly výhrůžkám Adolfa Hitlera a uvěřily jeho slibům. Na otázku, zda jsme měli 30. září 1938 odmítnout diktát mnichovské dohody a bojovat sami proti mnohem silnějšímu nepříteli, si musí každý odpovědět sám. Správná odpověď totiž neexistuje. Mezi vojáky i civilní obyvatele v časech předmnichovských se přenesete díky desítkám přiložených dobových artefaktů, které jsou téměř vždy věrnou kopií originálů. Najdete mezi nimi návod na obsluhu plynové masky či například pokyny civilní ochrany, které radily, jak se lidé měli chránit před bombardováním a plynovým útokem. Realitu bojů s nacistickými záškodníky dokumentují autentická hlášení či příkazy určené velitelům pevnostních objektů. Zahraniční pohled na události roku 1938 reprezentují dobové časopisy z Velké Británie či USA. Nechybí ani burcující, optimistické texty z titulních stran novin publikovaných ve dnech mobilizace. Je z nich cítit skutečné vlastenectví. Pro naše otce, dědy či pradědy, kteří onoho září roku 1938 střežili hranice, bojovali s nacistickými záškodníky nebo u střílen pevností očekávali útok Hitlerových tanků, bylo vlastenectví hlavním motorem jejich odhodlání bránit svou zemi a své rodiny před nejstrašnější diktaturou v dějinách. Zaslouží si, aby nebyli zapomenuti. Publikace má mimořádně kvalitní zpracování, dokonalý tisk na matném křídovém papíru o vysoké gramáži, uvnitř národnostní mapu Československé republiky a desítky dalších vložených příloh (některé z nich jsou oboustranné, celkem 42 různých artefaktů). Je uložena v lesklém pouzdře o vnějším rozměru 25 × 31,5 × 3,5 cm. Obsahuje 42 vložených kopií unikátních dokumentů doby