Hodiny posledního soudu ukazují, kolik času zbývá světu do katastrofické půlnoci – možné globální pohromy. Od roku 1947, tedy téměř od počátku atomového věku, je tento symbol průběžně aktualizován redakcí časopisu Bulletin of the Atomic Scientists. O umístění ručičky na hodinách rozhoduje výbor složený z odborníků na fyziku, ekologů a nositelů Nobelových cen. V dramatickém 20. století, jímž se prolíná příběh boje mezi demokracií a diktaturou, bylo lidstvo nejblíže zkáze na vrcholu studené války v roce 1953. Tehdy do pomyslného konce světa zbývaly jen dvě minuty. Naopak nejdále v roce 1991, kdy ručička ukazovala celých 17 minut do atomové půlnoci. Ve 21. století hodiny reflektují také nebezpečí plynoucí z klimatické změny a nového vývoje v oblasti biologie a technologií, který může lidstvu způsobit nenapravitelné škody. Autor svým pronikavým pohledem a na základě bádání v archivech tajných služeb odkrývá zákulisí nejkritičtějších okamžiků moderní historie a zároveň bourá zavedené mýty a poukazuje na paradoxy dějin. Lidstvo nebylo na pokraji katastrofy např. jen v roce 1962, kdy sovětské rakety tajně dopravené na Kubu přímo ohrožovaly americké území, nebo ve chvíli, kdy ostražitý Jurij Andropov instaloval jaderné zbraně přímo v srdci Evropy a téměř sahal na atomový knoflík, ale také v nesčetných okamžicích lidských omylů a technických selhání. Když se dozvídáme o přiznaných či donedávna utajených jaderných haváriích a nebezpečích havárií, zjišťujeme, že osud lidstva mnohdy visel opravdu na vlásku, a je až s podivem, že naše civilizace ještě existuje. Ale i během četby této knihy se můžeme pobavit – např. když čteme o Billu Clintonovi nebo François Mitterrandovi, kteří byli schopni zapomenout atomové kódy v kapse saka, či snad dokonce županu.