Když se v roce 1940 v koncentračním táboře Ravensbrück poprvé setkaly Milena Jesenská a Margarete Buber-Neumann, vzniklo mezi nimi intimní pouto. Milena – první překladatelka Franze Kafky a jeho epistolární láska – byla výraznou novinářkou a otevřenou odpůrkyní fašismu. Nekonvenční, bisexuální feministka předběhla svou dobu a po okupaci Československa se její byt stal útočištěm pro židovské uprchlíky. Margarete, Němka ze středostavovské rodiny, se nejprve provdala za syna filosofa Martina Bubera. Později ji však pohltila atmosféra bolševické revoluce a po boku svého druhého partnera, komunisty Heinze Neumanna, se ocitla v jejím víru. Neumann byl v Moskvě označen za „politicky nespolehlivého“ a zahynul během Stalinových čistek. Margarete sama byla poslána do sovětského gulagu a po dvou letech vyměněna Stalinem Hitlerovi – tak se dostala do Ravensbrücku, jediného nacistického tábora určeného výhradně pro ženy. Milena a Margarete se milovaly s vědomím, že za to mohou zaplatit životem. V poválečných svědectvích však byly lesbické vztahy stigmatizovány, a tak přeživší mlčely. Kniha otevírá jeden z příběhů, které byly po desetiletí potlačovány, a vzdává hold dvěma mimořádně silným ženám, jejich odvaze a nezdolnosti. Jak později napsala Margarete: „Byla jsem vděčná, že mě poslali do Ravensbrücku, protože právě tam jsem poznala Milenu.“