Chromolitografie byla v době své slávy v druhé polovině 19. století exkluzivní a náročnou technikou vícebarevného soutisku, využívajícího principu sčítání barev a optického efektu tiskového bodu. Její role se však v průběhu vývoje proměňovala od reprodukční techniky s ambicemi takřka imitovat malířská díla, přes využití jako svébytného média na poli reklamy až po ryze služebnou funkci v exaktní vědecké ilustraci nebo v podobě často esteticky pokleslých užitkových merkantilních tisků, které chromolitografii přinesly pejorativně vnímané označení barvotisk. Právě tento aspekt v umělecko-historických disciplínách na dlouhou dobu neprávem deklasoval výjimečná díla, zejména reklamní plakáty, ale i diplomy, či kalendáře, která touto náročnou technikou vznikla. editor: Lucie Vlčková texty: Mikoláš Axmann, Anežka Bartošíková, Kateřina Holečková, Lucie Skřivánková, Petr Šámal, Petra Štembera, Lucie Vlčková, Filip Wittlich odborní recenzenti: prof. ak. mal. Mikoláš Axmann, prof. PhDr. Roman Prahl, CSc. překlad resumé: Vladimíra Šefranka Žáková fotografie: Ondřej Kocourek, Petr Šolar redakce textů, jmenný rejstřík: Eva Hrubá grafická úprava: Vladimír Vimr