Ve své knize, která je víc než jen memoárovou literaturou, nám Edith Egerová předkládá nejen napínavý a působivý příběh vlastního života, ale také inspirativní příběhy svých pacientů. Na jejich pozadí nám ukazuje, že všichni máme na výběr – rozhodnout se vystoupit z role oběti, osvobodit se z pout minulosti a začít naplno žít. Edith Eva Egerová se narodila 29. září 1927 v maďarské židovské rodině v Košicích. V pouhých šestnácti letech ji nacisti deportovali do Osvětimi, kde jí zavraždili rodiče a kde musela tančit Mengelemu. Spolu se sestrou Magdou přežila několik lágrů i pochod smrti. V roce 1945 ji američtí vojáci vytáhli z hromady mrtvol v Mauthausenu. Ještě desítky let po válce bojovala s traumaty a pocitem viny. V Americe, kam nakonec s manželem za dramatických okolností po komunistickém převratu emigrovala, si udělala doktorát z klinické psychologie, vychovala tři děti a otevřela si terapeutickou praxi. Na žádost americké armády začala pomáhat vojákům ohroženým posttraumatickým stresovým syndromem. O své vlastní minulosti přitom zpočátku vůbec nedokázala mluvit. Pak se ale odhodlala mlčení prolomit a po pětatřiceti letech se vydala do Auschwitz. Teprve tam pochopila, že aby se mohla uzdravit, musí nejdřív odpustit. Ne Hitlerovi nebo Mengelovi. Ale sama sobě.