Rozsáhlý výbor z poezie jednoho ze zásadních polských básníků Zbigniewa Herberta připravil a přeložil Josef Mlejnek. Herbertova nezaměnitelná poetika, opřená o klasické vzdělání i výtvarnou citlivost, je dnes už dědictvím 20. století, stále však inspiruje svým nesmlouvavým postojem, nedůvěrou k myriádám obrazů nebo zacházením s emblematickou maskou-postavou pana Cogito.V českých překladech se básnické dílo Zbigniewa Herberta objevilo poprvé už na konci padesátých let především díky Vlastě Dvořáčkové, básníku Miroslavu Holubovi, který se s Herbertem osobně znal, nebo Miroslavu Červenkovi. Naopak eseje se dočkaly vydání až mnohem později. Nový výbor je také osobním pohledem Josefa Mlejnka na Herbertovo dílo – některé básně již česky vyšly a nyní jsou publikovány v novém překladu. Zbigniew Herbert (1924–1998) byl významný polský básník a esejista, stal se symbolem protikomunistického odporu v Polsku a byl několikrát nominovaný na Nobelovu cenu. Svou první básnickou knihu Struna světla vydal v roce 1956, v roce 1974 vychází jeho kniha Pan Cogito, jejíž hlavní stejnojmenná postava se pak objevuje i v následujících Herbertových knihách. Poslední sbírka Epilog bouře byla vydána v roce jeho úmrtí. Je také autorem knižních reportážních esejů Barbar v zahradě (1962), na které navázaly soubory Zátiší s udidlem (1993) a Labyrint u moře (2000), v nichž reflektuje své časté cesty do zahraničí, kde pobýval řadu měsíců, někdy i let. Ačkoli v exilu nikdy natrvalo nezůstal, pobyt mimo Polsko pomáhal Herbertovi vyrovnat se s komunistickou totalitou, a zároveň promýšlet vztah k evropskému kulturnímu dědictví a tradici.