Přírodovědkyně a autorka populárně-naučné literatury Sy Montgomeryová poodkrývá emocionální i tělesný svět chobotnic a popisuje fascinující vazby, které tyto neuvěřitelně komplexní a energické bytosti navazují s člověkem. Za účelem poznat tyto divoké, samotářské a dravé měkkýše předvádí ukázkovou zážitkovou dokumentaristiku a neváhá se za nimi vydat do Akvária New England ani ke korálovým útesům Francouzské Polynésie a Mexického zálivu. Díky tomu se spřátelila hned s několika chobotnicemi s výrazně odlišnou osobností mírnou Athénou, průbojnou Octavií, zvědavou Kálí a hravou Karmou. Svůj důvtip chobotnice dokazují nepřeberným počtem způsobů: unikají z nádrží jako orangutani, uchylují se k všemožným lstím, aby získaly potravu, a proudem vody ze své nálevky si hrají s míčem. Chobotnice se mi vždycky líbily. Ani mimozemšťané z toho nejpotrhlejšího sci-fi nejsou tak zvláštní jako ony. Jsou to tvorové, kteří navzdory tomu, že dorůstají váhy bezmála padesáti kilogramů a délky skoro dvou půl metru, dokážou své rosolovité tělo protáhnout mezerou o velikosti pomeranče. Jsou to živočichové se zobákem jako papoušek, jedem jako had a jazykem osázeným zuby kteří dokážou měnit tvar i barvu a vypouštět inkoust. Ale co je nejpozoruhodnější chobotnice jsou mimořádně inteligentní. Teprve nedávno vědci přisoudili inteligenci i psům, ptákům a šimpanzům. Teď s údivem sledují, jak chobotnice dokážou řešit různorodé úkoly, a snaží se rozluštit význam jejich barevných změn. Montgomeryová zde toto rostoucí uznání pro chobotnice zachycuje a zároveň vypráví příběh o lásce, který je střídavě vtipný, zábavný, dojemný i hluboký. Mají chobotnice duši? nám sděluje, co nás mohou chobotnice naučit o setkávání dvou velice odlišných myslí.