Jako fotografka, portrétistka, odbornice na dokumentační činnost a autorka mnoha publicistických textů, se Lucia Moholy (1894–1989) vzpírá jasné kategorizaci. Působila aktivně jak v avantgardních kruzích, tak na poli informační vědy, kde přispívala k prohloubení porozumění vizuální reprodukci. Oproti předchozím titulům věnovaným Lucii Moholy, které omezovaly její úspěchy na pětileté působení na Bauhausu, publikace Lucia Moholy: Exposures poprvé zachycuje celou šíři její publikační i fotografické činnosti. Obsáhlé eseje čerpající z nových archivních nálezů odhalují její mládí v Praze na přelomu století, zapojení v radikálních sociálních hnutích ve dvacátých letech 20. století v Německu v období Výmarské republiky, emigraci do Londýna, kde se jejími kolegy a přáteli stali i členové skupiny Bloomsbury, dále její působení v oblasti mikrofilmové a vědecké dokumentace za druhé světové války, pracovní působení v Turecku pro UNESCO i její přijetí mladší uměleckou generací, včetně Jana Tichého. Publikace přibližuje, jak mezioborový přístup k fotografii uplatňovaný Moholy ve všech těchto kontextech předznamenal postanalogovou současnost tohoto média.