Kniha náboženských a filosofických sekt a škol perského učence Muhammada aš-Šahrastáního (1086–1153) je všeobecně pokládána za nejvýznamnější islámské středověké dílo věnované náboženstvím a filosofickým směrům na tehdejším Blízkém východě a ve Středomoří. V prvním díle této pomyslné „protoreligionistické encyklopedie“ různých proudů, sekt a teologických škol v islámu se Šahrastání snažil, na rozdíl od svých předchůdců na poli hereziografie, především vysvětlovat a analyzovat, nikoliv soudit a proklínat. A právě pro tuto svou relativní nestrannost, jakož i přehlednost a úctyhodný rozsah je Šahrastáního kniha stále vydávána, studována i citována jakožto význačný pramen ke studiu středověké islámské duchovnosti. Bohatě komentovaný český překlad Bronislava Ostřanského obsahuje rozsáhlou úvodní studii věnovanou jak Šahrastáního odkazu a jeho interpretaci, tak i jeho zasazení do kontextu středověkého islámského myšlení. Neskromnou ambicí tohoto aparátu je, aby kniha byla užitečná pro odborníky a zároveň srozumitelná také pro širší obec zájemců o problematiku středověkého „světa islámu“.