Kiosek na pláži je společenským románem, příběhem muže, který se odehrává v letech 1948 až 1990. Příběh běží na pozadí československého totalitního režimu v letech 1948 až 1989 a končí v první polovině roku 1990 rozčarováním, že sametová revoluce je podvod. Odehrála jako se předání moci v podivném aranžmá, podle jejíhož kuloárního scénáře vlastně komunisté předali moc znovu sami sobě. Hrdina příběhu David Besser se narodil v Indii v roce 1948 v prostředí tradiční tzv. buržoazní rodiny - jako syn diplomata z právnického prostředí a absolventky dějin umění na pařížské Sorbonně z rodiny štěrko-pískového magnáta. Po tzv. Vítězném únoru v roce 1948 byl otec Davida Bessera odvolán ze své diplomatické mise a zbaven možností na jakékoliv významné společenské uplatnění v oblasti justice či diplomacie, skončil jako betonážník v malém městě v Sudetech, matka musela přijmout podřadné místo úřednice v cukrářské výrobně. David Besser, inteligentní, sečtělý a vzdělaný chlapec, vychovávaný v duchu tradičních hodnot své rodiny bez ohledu na deklasované postavení svých rodičů, nedostal od tehdejšího režimu šanci vystudovat střední školu a mít maturitu. Musel se vyučit řezníkem, což byla jedna z mála šancí, kterou měl. Problémovou součástí jeho kádrových spisů byla jeho starší sestra Klára, jíž otec dostal díky svým stykům z diplomatických časů do Francie na studium lycea v Lyonu v první polovině 50. let. Stala se později francouzskou občankou a byla manželkou schopného finančníka a manažera. Jeho rodiče umírají příliš předčasně. David Besser se i v totalitním režimu relativně dobře uplatnil jako schopný řezník a nadaný sportovec, ale útisk, že nemohl studovat, byl neustále zdrojem jeho stressu. Během uvolnění v létě roku 1968 před srpnovou okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy dostal vízum do Francie a po 14 letech se setkal se svou sestrou, která už byla vdaná, toužila po dítěti, ale měla zdravotní problémy. Čekání na vyřešení zdravotních potíží řešila tím, že usilovně pracovala v kiosku rychlého občerstvení v Nice, který jí věnoval její manžel. Tento kiosek na pláži je ústřední symbolikou celého příběhu. David Besser v něm Kláře pomáhal a vedli v něm mnoho důležitých rozhovorů o životě jejich rodiny. Druhým hlavním motivem příběhu je otázka lásky k vlasti. Proč milovat vlast, která připravila jeho rodiče o jejich kariéry a David je předčasně dochoval k smrti? Proč milovat vlast, která ho nenechala studovat, bránila mu v jeho společenském uplatnění a nakonec ho dostala do kriminálu? Proč milovat vlast, jejíž revoluce v roce 1989 byla jen divadlem? Proč milovat vlast, v níž po revoluci obsazují důležité posty estébáci a brutální vězeňští dozorci? David Besser, neustále sledovaný StB, dostal v roce 1974 konečně další povolení vycestovat do Francie za sestrou, bohužel ve chvíli, kdy jeho sestra měla vážnou autonehodu. Přijíždí do Francie v okamžiku, kdy sestra umírá. Uvažuje o tom, že po ní zdědí kiosek na pláži a je na rozpacích, co s ním udělá. Jenže zjišťuje, že nejde o jeden kiosek, ale rozsáhlou síť kiosků na Azurovém pobřeží, čtyřhvězdičkový hotel na promenádě v Nice a spoustu dalšího majetku, rodinný dům, luxusní automobily, další nemovitosti. David prožívá velké dilema, zda se má stát emigrantem, ale nakonec se jím stane, protože byrokratické vízové formality mu nedovolí, aby dědictví po své sestře mohl převzít osobně. Přebírá tedy obrovský majetek jako emigrant, úspěšně bojuje o svou pozici velkého byznysmena. Československo mu amnestovalo ilegální opuštění republiky, ale když v roce 1981 přijíždí na návštěvu staré vlasti, tak je uvězněn. Má se zpovídat ze svých „zločinů“ proti majetku v socialistickém vlastnictví před opuštěním republiky. Jedná se o konstrukci StB. Jeho manželka v Nice čeká první dítě. David se ocitá ve velmi složité situaci. Je vystaven brutálnímu fyzickému a psychickému nátlaku v době, kdy si lidé v Československu myslí, že éra těchto metod minula. Je verbován StB, vojenskou kontrarozvědkou a špionáží jako