Básník, rozhlasový redaktor a dokumentarista Miloš Doležal (nar. 1970) se v útlé knížce s podtitulem střepy a střepiny z městečka 70. a 80. let v Československé socialistické republice vrací do svého dětství na Vysočině a v cyklu miniatur, zápisků, tragikomických historek a drobných příběhů zaznamenává reálsocialismus v schizofrenických disproporcích, absurditě a banalitě. Normalizace učinila z figur figurky, starý svět dožívá kdesi na okraji, kariéristé se chopí příležitostí, výklad dějin je ve škole lživě překroucen a nad náměstím se vznáší hvězda, srp a kladivo. V Doslovu píše básník a esejista Josef Koutvor: Společnost 70. a 80. let se vznáší v patafyzickém vzduchoprázdnu, není usazená, a celek nepůsobí nijak malebně. Každodennost socíku byla tragikomická, groteskní, byla zkrátka k smíchu i k pláči. Doležalovy zápisky jsou expresivní, jakoby rychle vystřižené z reality a připíchnuté na nástěnku. Asi ne náhodou se jedná o univerzální dobovou formu široce rozšířené a často povinné ´lidové publicistiky´. Také Miloš Doležal pracuje s normalizační nástěnkou po svém, vystřihuje obrázky a historky a řadí je s odstupem do správných souvislostí, aby vynikla jejich absurdita a banalita. Vzpomínky na klukovská léta, jaké se obvykle píší, by asi vypadaly jinak. Shromážděný syrový materiál zápisků má sice povahu nesentimentálního dokumentu, zároveň ale nezapírá svého autora budoucího básníka a patriota Vysočiny. Zápisky Miloše Doležala jsou vklíněny mezi jeho literární tvorbu, sbírky básní a rozhlasovou publicistiku. Tvoří svorník, bez něhož by nedržela klenba. Jsou ohlédnutím na cestě, jistou bilancí i sdělením, aby se nezapomínalo.