Kniha historika Ondřeje Schmidta představuje osobnost Jana z Moravy (zavražděn 1394), nemanželského syna moravského markraběte Jana Jindřicha, vyšehradského probošta (1368–1380), litomyšlského biskupa (1380–1387) a nakonec aquilejského patriarchy (1387–1394), který byl doposud mylně ztotožňován se svým nevlastním bratrem Janem Soběslavem († cca 1380). První kritická biografie tohoto „nově objeveného“ Lucemburka komplexně mapuje jeho život a církevní kariéru v širším kontextu jeho nemanželského původu, lucemburského rodu a českých a italských dějin. Těžištěm knihy je Janovo působení v aquilejském patriarchátu v letech 1387/88–1394, zpracované z větší části na základě nevydaných pramenů z furlanských a benátských archivů a knihoven. Značná pozornost je věnována rovněž Janovu „druhému životu“, kde je analyzován jeho obraz v historické paměti v dlouhém trvání od středověku do 20. století. Kniha Ondřeje Schmidta je objevným příspěvkem k poznání českých dějin doby lucemburské a jejich propojení s širším evropským kontextem.