Historická paměť patří dnes k frekventovaným pojmům. Se samozřejmostí jej užívají média i politici. Má být škola hlásnou troubou „politicky korektní paměti“? Jakou paměť má reprodukovat? A má vůbec nějakou reprodukovat? Jaká by měla být její pozice ve stále intenzivnějších kulturních válkách? Na tyto i řadu dalších otázek se snaží kniha odpovědět. Nebo si je alespoň položit. Čtenář v ní najde výběr ze současných přístupů memory studies a jejich aplikací na konstruktivisticky orientovanou výuku dějepisu. Hlavním předmětem zájmu jsou hrané filmy o tzv. normalizaci, resp. jejich divácká recepce. Autor analyzoval tisíce komentářů na portálu csfd.cz a pokusil se formulovat, jak vypadá kolektivní paměť v digitálním věku a co z toho vyplývá pro školní vzdělávání.