Předkládaná publikace nabízí ucelený transdisciplinární pohled na empatii jako na sociální i individuálně psychologický fenomén. Kromě komplexního přehledu definic, vycházejícího zejména z koncepce jednoho z nejvýznamnějších moderních psychologů C. R. Rogerse, autoři v textu formulují také odpovědi na následující otázky: Jaké dopady může mít nedostatek empatie v dětství na další vývoj jedince? Jaké benefity přináší rozvoj empatie v oblasti životní spokojenosti, zájmu o druhé či porozumění jejich duševnímu stavu? Existuje souvislost mezi empatií a prosociálním či altruistickým jednáním? Co nového se díky vpádu exaktnosti a nejnovějších výzkumných technologií dozvídáme o empatii, resp. o její evoluci, dědičnosti či citlivosti na sociální vlivy? Co můžeme očekávat od budoucího výzkumu empatie? Autoři konfrontují Rogersovo pojetí empatie s nejnovějšími poznatky, především z oblasti neurověd a experimentální psychologie, přičemž sledují implikace jak v oblasti psychoterapie, tak v kontextu společenské praxe, etiky či spirituality. Hledají také souvislosti mezi deficity empatie a poruchami osobnosti, poruchami autistického spektra, poruchou pozornosti či hyperaktivitou. Autoři této studie jsou přesvědčeni o tom, že na rozvoj empatie bychom neměli rezignovat ani ho ponechat pouze na naší intuici či tzv. zdravém rozumu?, a to zejména v oblasti osobních vztahů, výchovy, vzdělávání či zdravotní péče. V textu proto věnují prostor také některým metodám, které empatii účinně rozvíjejí.