I Čechoslováci budovali socialistický ráj. A i oni byli vyhnáni. Sovětský svaz byl v roce 1921 kvůli válce a divoké kolektivizaci ekonomicky v koncích. Přišel proto se záchrannými opatřeními: kromě uvolnění přísně řízeného hospodářství požádal komunisty celého světa o pomoc. A to nejen finanční — každý soudruh mohl přijet, budovat zemědělství, průmyslové podniky a s nimi i socialistický sen. V březnu 1925 tak odjíždí i první z několika výprav československého družstva Interhelpo. Povětšinou to jsou sedláci a drobní řemeslníci (ale třeba i malý Alexander Dubček) a jedou do Kyrgýzie, kterou jim komunističtí agitátoři líčili jako zemi zaslíbenou. O to větší je jejich překvapení, když dorazí do polopouště, kde končí koleje. Tím však jejich tragický příběh pouze začíná. Vybudovat podniky a továrny se sice podařilo, ale jen málokterý z osadníků, kteří byli nakonec vyhnáni a perzekvováni, by to označil za splněný sen…