Studie Intelektuálové a masy podrobuje kritice elitářské teze některých nejznámějších osobností britské literární scény konce 19. a počátku 20. století. Na citacích z jejich děl či soukromých písemností dokládá úzkost a averzi, kterou mezi intelektuály vzbuzovaly společenské změny spojené s prudkým růstem počtu obyvatel v 19. století: urbanizace a rozvoj předměstské zástavby spojený s devastací přírody a také všeobecné rozšíření gramotnosti a následný vzestup masové kultury, jehož průvodními jevy byly populární žurnalistika, masová turistika či reklama. Kniha zkoumá způsoby, jimiž modernističtí i jiní autoři reagovali na tuto kulturní „vzpouru davů“, ať už to byla výlučnost a artistnost jejich děl, která je odsouvala z dosahu „nedovzdělaných“ mas, nebo sociálně utopické projekty, jež někteří z nich vytvářeli v reakci na fenomén přelidnění a masovosti, a ukazuje, jak některé z těchto idejí bezděky předznamenávají rétoriku Hitlerovy knihy Mein Kampf