Někde za hranou ticha, tam, kde se sny rozplývají dřív, než se narodí, existují světy tolik podobné tomu našemu, že je téměř nemožné je od sebe rozeznat. A přece jsou si navzájem vzdálené jako úsvit a soumrak. Stačí okamžik, nevyřčené slovo nebo jiný úhel pohledu, a osud se vydá cestou, která je přesným protikladem té, již člověk předvídá a kterou si je schopen uvědomit. Lucie a Miluška. Sestry, které nikdy neměly možnost jedna druhou obejmout. Každá vyrůstala v jiném světě, v jiné písni času, a přesto — někde v hloubi toho, co nelze uchopit a ani logicky vysvětlit, se jejich příběhy začaly neviditelnou nití propojovat. Jako by jejich duše byly zrcadlovým odrazem jediné melodie, rozdělené při prvním nádechu světa. A když se mezi těmito světy objevily první trhliny, neozval se křik, jen tiché šeptání. A s ním přišly otázky, jež nesou tíhu staletí. Jak tenká je hranice mezi tím, co je… a co mohlo být? A co se stane, když se oba příběhy propletou v jeden?