Katalog k výstavě Hany Purkrábkové v Museu Kampa představující její osobitou tvorbu, v níž se propojuje naivizující realismus zobrazení se smyslem pro ironii a absurditu banálních situací. „Sochařka a keramička Hana Purkrábková (1936–2019) patří do generace šedesátých let minulého století. Společně s tvorbou užité keramiky se věnovala keramické figurální plastice. Zprvu v komorním provedení, jež od osmdesátých let, kdy získala na práci větší prostor, proměnila v rozměrnější vyjádření. Ve středu jejího umění od počátku stál život člověka a jeho prostředí, do něhož zahrnovala život psů a koček, které měla ve své blízkosti. Z důvěrného poznávání a porozumění obou těchto světů také dokázala ve své tvorbě vytěžit výmluvné analogie. V citlivé, spontánní modelaci plastik, prováděné s nebývalou přirozeností v poddajném materiálu keramické hlíny, ji vedly pozorovatelský talent a výborná obrazová paměť. S laskavým humorem a šibalskou ironií dokázala ze zachycených postřehů lidského chování vytěžit trefné záznamy zaměřené na nestřežená gesta a banální situace. Zhmotňovala jimi úsměvné lidské slabosti a pokleslosti, ale i duševní prázdnotu a výrazy lstivosti, záludnosti, zlomyslnosti a útočné agresivity. Myšlenkami, které do svých figur a bizarních tvorů Hana Purkrábková vtělovala, nás nejednou také vede k zamyšlení i nad námi samotnými; k zamyšlení o našem životě a současném světě. Její umění je v tomto ohledu ucelené a ve svém tvůrčím pojetí nebývale sourodé. Z bezprostřednosti vidění vycházel i sochařčin způsob zpracování výtvarné formy nejednou založený na modelačních „hrnčířských“ principech. Užívala je ke stavbě těl zvnitřku navenek – k vyjádření nakynuté tělesnosti, kterou pointovala přesvědčivým detailem nebo barvou. Živým pramenem jejího osobitého umění se stal smysl pro humor a vrozené humánní a sociální cítění. Ostatně i ty jsou patrné z jejích velkoformátových kreseb a pracovních skic, které jsou nedílnou součástí přítomné výstavy.“ Mahulena Nešlehová