Tato publikace se soustřeďuje na aspekt islámského umění, který je poněkud méně známý a do jisté míry opomíjený, přesto však základní. Pravdou je, že využití geometrických schémat jako základu kompozice není jen jeho výlučnou metodou; ve větším či menším rozsahu je obsaženo v každém tradičním umění na Západě i Východě. Tento princip se objevuje jak v gotických katedrálách, tak i v mandalách, jež jsou základem indické posvátné architektury. Nicméně právě v islámském umění byla tato posvátná geometrie rozvinuta v obrovském rozsahu a s hlubokou vnitřní logikou. Kniha tedy není jen materiálem pro badatele v oblasti islámského světa a historiky umění, může se stát vzácnou inspirací umělcům, architektům, designérům a jistě ji uvítají všichni ti, pro které se společné kulturní dědictví lidstva ještě nestalo prázdným pojmem.