Próza představuje druhou část autorčiny dilogie O lidském souznění. Zatímco však první část Ten divnej a jiná hovořila o životě z pohledu teenagerů, Frajerky a život pojednávají o životě z perspektivy ženských bytostí, které už mají ledacos za sebou, jejich maminek, babiček, tet i „netet“. Tady se již nehledá pochopení ve světě nechápajících, ale prostě se „jen“ žije, s nadhledem, introspekcí, vírou a humorem, a nejen proto, že frajerkám už ani nic jiného nezbývá. A také se tu miluje, protože kniha vypráví o lásce v jejích všemožných odstínech a podobách. Komplet obou knih, v němž se odráží autorčina osobitá životní filosofie, je o náhodách, které nejsou náhodami, o skutečnosti, že žádný závěr není definitivní, jakkoliv se tak může jevit, a hlavně o zázracích, jež jsou to nejpřirozenější v lidském životě. Autorka textu je zároveň ilustrátorkou knihy.