Fotografie byla od počátku využívána cestovateli jako v porovnání s do té doby rozšířenými kresbami objektivní médium k zaznamenání vzdálených objektů a míst. Už v roce jejího vynálezu (1839) zachytili francouzští cestovatelé pomocí daguerrotypie egyptskou sfingu. Mezi českými cestovateli se nová technologie ujímala pomaleji, ve druhé polovině 19. století spíše nakupovali suvenýrové fotografie jako pomůcky pro své přednášky. Prvním doloženým českým cestovatelem-fotografem v mimoevropských zemích byl až v 80. letech 19. století Enrique Stanko Vráz. Publikace přináší jeho podrobný profil a profily dalších sedmi českých cestovatelů a vědců (Alois Musil, Vojtěch Suk, Alberto Vojtěch Frič a další), kteří byli zároveň fotografy a po nichž mnohdy zůstaly bohaté sbírky fotografického materiálu. Ve druhé části knihy se autoři zaměřují na technologii restaurování a analýzu archivních cestovatelských fotografií a zařazen je také modelový příklad průzkumu fotografických sbírek, fondu díla cestovatele Jiřího Viktora Daneše.