Z rozsáhlého díla velikána světové literatury Johanna Wolfganga Goetha (1749–1832) ční dramatický text, na němž básník s přestávkami pracoval po celý život – Faust. Méně známá je ovšem komorní a zárodečná podoba tohoto dramatu, jež je označována někdy jako původní Faust nebo také Urfaust. Příběh o Faustovi a Markétce nenapsal Goethe jako slavný a oceňovaný génius, ale jako mladík, a vložil do něj svůj silný soucit, touhu po vzdoru a prožitku a víru ve spravedlnost. Stěžejním podnětem bylo odsouzení a poprava služebné, která z obavy před veřejnou hanbou – jsme v druhé polovině 18. století – zabila své novorozené dítě. Goethe sledoval průběh procesu a popravu a tento zážitek spolu s dalšími podněty a inspiracemi dal vzniknout hlavním postavám dodnes působivého a bezprostředního hrůzného příběhu o zneužívání druhých, o bezohlednosti a trestu, o touze.