Autoři se v knize zaměřili na dva provázané cíle. Prvním bylo vysvětlení toho, proč jsou čtyři politické strany (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a ODS) opakovaně a dlouhodobě volebně úspěšné, což jim garantuje kontinuální zastoupení v českém parlamentu; tato organizační stabilita stranického systému je v postkomunistickém prostoru unikátní. Proto autoři upřeli svou pozornost na dlouhodobé faktory, které ovlivňují hlasování českých voličů pro konkrétní politické strany. Z tohoto důvodu se zaměřili na takové faktory, které jsou schopny stabilitu vysvětlovat: konfliktní linie, levo-pravá orientace a stranická identifikace. Druhým cílem bylo zjistit, zda se v čase nemění vliv výše uvedených faktorů, které ovlivňují volbu strany. V prostředí postkomunistické transformace spojené s významnými proměnami společnosti lze důvodně předpokládat i změny v roli konfliktních linií a levo-pravé orientace při hlasování a ve strukturaci volebního chování jako takového. Autoři se zaměřují na zkoumání a hodnocení změn, a to zvláště s ohledem ke změnám, které do volebního chování vnesly sněmovní volby v roce 2010. Dochází k poklesu stranické identifikace mezi českými voliči? Jaké konfliktní linie strukturují volební rozhodování českých voličů? Určovaly rozhodování voličů ve volbách v roce 1996 stejné faktory jako ve volbách v roce 2010? Je volební chování českých voličů dlouhodobě volatilní nebo došlo k nárůstu jeho volatility až se sněmovními volbami v roce 2010? Autoři jsou vědeckými pracovníky Sociologického ústavu AV ČR, v.v.i. Věnují se výzkumu volebního chování, politických postojů a veřejného mínění .