Studie se zaměřuje na porozumění případům dobrého vládnutí v Česku. Autor zkoumal tři menší města a jejich politické představitele, kteří ve zkoumaném období prosazovali principy dobrého vládnutí. Na pozadí zkoumaných případů dobrého vládnutí se studie zaměřila nejen na výzkum politických elit, ale také na výzkum občanské veřejnosti, participace, demokratické legitimity a sociální integrity. Výzkum si kladl otázku, na jakých předpokladech závisí rozvoj a udržitelnost liberální demokracie a jak si v této souvislosti stojí česká společnost. Studie přináší důkazy o tom, že vysokoškolské vzdělání se v českých podmínkách často projevuje jako faktor posilující vlastní zájem. Vysokoškolské vzdělání posiluje občanské sebevědomí a asertivitu, nikoli však schopnost sebeomezení a smysl pro kompromis, ty jako by spíše snižovalo. Studie rovněž dokládá nesamozřejmý fakt, že udržitelnost dobrého vládnutí může představovat obtížnější výzvu než jeho samotné prosazení. Jak prosazovat veřejný zájem v prostředí všeobecného nezájmu o věci veřejné? Jak jej prosazovat proti zájmům části veřejnosti? A jak prosazovat veřejný zájem, když většina občanů není schopna či ochotna veřejný zájem posoudit či zohlednit? Lze důvěryhodně vládnout v prostředí všeobecné nedůvěry? A jak vládnout odpovědně v prostředí všeobecné neodpovědnosti? Jak prosazovat liberální vládu formálních pravidel v prostředí nedůvěry k formálním pravidlům? Jak si uchovat respekt a čest ve volené funkci v prostředí všeobecného opovrhování politikou a politiky, kteří jsou stereotypně očerňováni a házeni do jednoho pytle s gaunery a šíbry?