Kniha Disonance a fata morgána je závěrečnou částí dlouhodobého projektu mapujícího českou literaturu 20. století, stejně jako metodologické možnosti, jimiž v současnosti disponuje literární historie. Projekt byl zahájen v roce 2010 publikací Dějiny nové moderny. Česká literatura v letech 1905–1923 a pokračoval pak dalšími díly: Lomy vertikál. Česká literatura v letech 1924–1934 (2014), Věk horizontál. Česká literatura v letech 1935–1947 (2017) a Chór a disonance. Česká literatura 1947–1963 (2022). Aktuální svazek se věnuje období od roku 1964 do roku 1971. Titul odkazuje k specifické charakteristice periody, která je typická kontradikcemi a paradoxy. Krátké období, v němž individualistické hlasy vítězily nad režimní „chóričností“ a otevíraly výhled do velkého světa svobody, bylo přerušeno drastickými událostmi okupace v srpnu 1968 a následnou „normalizací“. Víra v nově nabývanou svobodu se ukázala na dlouhý čas jako iluze, jako fata morgána, která vyvstane na obzoru a náhle zase zmizí. V jednotlivých kapitolách věnovaných českému i evropskému myšlení, poezii, próze, dramatu, významu překladové literatury, myšlení o literatuře, ale také roli dobového filmu či populární kultury, se autoři převážně z okruhu Centra novější české literatury Filozofické fakulty Jihočeské univerzity a pražského Ústavu české literatury a komparatistiky Filozofické fakulty UK pokoušejí záměrně metodologicky odlišným způsobem uchopit historicky různorodě založené situace. A to jak v kontextu dobových filozofických a estetických úvah a konkrétních uměleckých postupů, tak z hlediska reflexe dobové situace naplněné očekáváním, tvůrčím a myšlenkovým entuziasmem, ale také frustrací a planými iluzemi. – Vychází ve spolupráci s Filozofickou fakultou Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.