Deník fotografa 1928—1954 oslovuje impulsivností vidění Josefa Jindřicha Šechtla (1877—1954). Uspokojit očekávání technicky a kompozičně precizním snímkem autorovi nestačilo. Zajímalo ho nekonvenční komentování doby. Projevuje se volbou motivů i letmým podáním záběrů. Předností je subjektivita postřehů, prostupující soustavné proměňování osudu ve vědomí. Historiografie napojená na velká centra dlouho táborského tvůrce zanedbávala. Nicméně rod Šechtlů vytváří a šíří fotografické památky na život svůj i svých současníků pátou generací. Studie Josefa Mouchy vřazuje Josefa Jindřicha Šechtla do odpovídajících světových souvislostí. Kniha vznikla za podpory města Tábor a Jihočeského kraje. Je adresována všem lidem s citem pro minulost a zvláště zájemcům o fotografování – včetně těch, kteří zveřejňují dnešní obrazové památníky na vlnách nových médií. Mgr. Josef Moucha, 1956, Hradec Králové Fotograf, kritik a teoretik fotografie, autor a kurátor vystav vystudoval periodický tisk, televizní a filmovou žurnalistiku na Karlově univerzitě (1975–1980). Byl redaktorem Revue Fotografie (1990–1995). Od poloviny 90. let působí ve svobodném povolání, publikuje nejčastěji v časopisech Literární noviny, Ateliér a Fotograf. Uspořádal řadu osobních i kolektivních výstav, roku 1989 spoluzakládal Aktiv volné fotografie, roku 1991 Pražský dům fotografie. Podílel se na řadě projektů, mj. s kolektivem autorů na titulu Alternativní kultura: Příběh české společnosti 1945–1989 (2001), řadou kapitol přispěl do obsáhlého katalogu výstavy Fotogenie identity / Paměť české fotografie (2006). Samostatně vydal eseje o historii fotografie a technických obrazech Zážitek arény (2004), novelu Mimochodem (2004) a soubor autorských profilů Obrazy z dějin fotografie české (2011).