Prožít lidský život znamená i hledat smysl v každodennosti. Nejen skrze duchovní naplnění či osvobozující zkušenost, ale také uprostřed ubíjející všednosti, kdy jsme konfrontováni s našimi blízkými; s těmi, které milujeme, i s těmi, kteří nám ublížili. Jenže zkušenosti, emoce, gesta i vyřčená slova se možná až příliš často míjejí, a namísto pochopení se množí křivdy, bílá místa a bolest. Každé takové míjení je však zároveň výzvou — k empatii a snad i odpuštění. Povídkový román Čekání na spoušť Lidmily Kábrtové je kronikou takového míjení, prostírající se na ploše sedmdesáti let. Kniha v koncentrované podobě ohledává, jak zdánlivě nedůležitá rozhodnutí jedněch působí na životy druhých a jak se nenápadná událost může dotknout někoho, o kom to vůbec netušíme. Každá z hlavních postav Čekání na spoušť vypráví z vlastní perspektivy, každá se snaží dodat svému příběhu smysl. A přestože nalézání jedněch je často ztrácením druhých, nikdy není pozdě na smíření a odpuštění. Přinejmenším vůči sobě samým.