Kiel, nebo co z něho zbylo, hoří skoro každou noc, moje milá. Je totiž válka, pokud ti to ještě nikdo neřekl. Věta z nového románu německého spisovatele Ralfa Rothmanna v mnohém charakterizuje příběh odehrávající se na sklonku druhé světové války. Na jeho počátku hlavní hrdinka, dvanáctiletá Luisa, ještě hledí na svět kolem sebe dětskýma, zasněnýma očima, na jeho konci už jen suše konstatuje: Prožila jsem všechno. V zimních měsících roku 1945 Luisa s matkou a starší sestrou prchá z bombardovaného Kielu na venkov. Statek jejího švagra Vincenta, důstojníka SS, se pro ni stává nečekaným ostrovem svobody: vždyť nemusí chodit do školy. Jenže zatímco se toulá lesem, nad hlavou jí čím dál častěji přelétávají spojenecké bombardéry mířící na východ a do země se valí další uprchlíci. Luisa se snaží pochopit, co se to děje a co se také odehrává v jejím nitru: Proč se jí zmocňuje ten podivně rozechvělý pocit, kdykoli se setká s mladým dojičem Walterem (mimochodem hlavní postavou předchozího Rothmannova románu Zemřít na jaře)? Co jsou zač zajatci v táboře u jezera? Kam zmizela její starší sestra Billie? Od koho získává parukářka vlasy na výrobu paruk? Když se Luise na oslavě švagrových narozenin stane to, čeho se německé ženy a dívky v té době nejvíc obávají, navždy ji to poznamená... S existenciální razancí, a přece s jemným náznakem humoru vypráví Rothmann z perspektivy dvanáctileté dívky o hrůzách posledních válečných měsíců. (Hamburger Abendblatt) Bůh onoho léta je ještě odvážnější román než jeho předchůdce Zemřít na jaře (Deutschlandfunk) Rothmannovy děsivě plastické protiválečné romány by měly být povinnou četbou. Dobré literární dílo zprostředkuje víc informací a zážitků než mnoho hodin dějepisu. (der Freitag) Poselstvím, že i ve zkáze člověk může prokázat ušlechtilost ducha, je Rothmannův román oslavou humanity. (Die literarische Welt) Ralf Rothmann napsal velkolepý román se suverénní samozřejmostí: ani přehnaně emocionální, ani chladně odtažitý. (SPIEGEL ONLINE) Vydání knihy podpořil Goethe Institut.