„Kluci se dokonce zaradovali, když jsem se 4.ledna 1999 zjevil na pracovišti. Byl jsem stále příslušníkem 322.?taktické letky, která byla součástí 32. základny taktického letectva v Náměšti nad Oslavou. Ve funkci velitele prvního roje jsem znovu velel čtyřem bitevním strojům Su-25K, které se v kódu NATO nazývaly Frogfoot (v českém překladu Žabí noha).“ Tímto konstatováním bych mohl snadno navázat na to vše, co jsem se snažil ve skutečném autobiograficky orientovaném příběhu přiblížit. Pohled obyčejného mladého pilota na dění v česko-slovenském a později českém vojenském letectvu na konci osmdesátých a v průběhu devadesátých let. Kdo v té době chtěl létat a létal na bojových strojích, často sdílel mnou popsaný osud. Mnozí z letců se v knize zajisté najdou. Je z velké části věnována právě jim. Mé vyprávění je určeno všem, kterým vojenská letadla a létání nejsou cizí.