První desetiletí poválečné výstavby čs. letectva je neodmyslitelně spjato (samozřejmě kromě dalších typů letadel) s pokračovacím cvičným letounem, původně produktem německé firmy Arado Flugzeugwerke GmbH, zabývající se výrobou letadel, v kterémžto oboru se stala pojmem zejména v období II. světové války. Její letoun Arado Ar 96, který pod čs. označením C-2 nesl v období let 1945-1951 veškerou tíhu pokračovacího leteckého výcviku v Letecké vojenské akademii a Leteckém učilišti a poté ještě do poloviny padesátých let v Leteckém učilišti, byl skutečným fenoménem té doby v našem letectvu, obecně známým pod názvem „Arado“. Kromě hlavního poslání v leteckých školách sloužil k výcvikovým úkolům i u bojových útvarů čs. letectva a v některých případech, v přechodných obdobích nedostatku bojových letounů, je dokonce ve výcviku i nahrazoval. K tomuto možno říci dominantnímu postavení v daném oboru byl letoun C-2 přímo předurčen průběhem jeho válečné výroby v protektorátním leteckém průmyslu u pražských firem Avia a Letov, z jejichž bran vyšlo do konce války 2 375 strojů pro potřeby výcvikových útvarů Luftwaffe. Část z nich se v okamžiku konce války nacházela na našich letištích převážně v různém stadiu devastace způsobeným jednak ustupujícími německými jednotkami, jednak různými revolučními nadšenci. I přesto se některé z těchto letounů, spolu s prvními kusy z výroby obnovené již v létě 1945, staly prvními cvičnými pokračovacími letouny obnoveného letectva osvobozené republiky. Návazný rozběh poválečné výroby v čs. leteckém průmyslu umožnil výcvik několika tisíc nových pilotů, kteří byli po roce 1950 účastni masové výstavby proudového letectva. Ti z nich, kteří jsou do dnešních dnů mezi námi, se i po více jak půlstoletí neubrání při vyslovení jména „Arado“ nostalgické vzpomínce. Vzpomeňme tedy spolu s nimi i my, kteří jsme o „Aradu“ mohli v pozdějších letech jen číst v letecké literatuře. Lze jen litovat, že z tolika letounů, které kdysi brázdily nebe nad malou, ale naší republikou, se do současnosti nedochoval ani jediný.