Jádro sbírky Ahava – hebrejsky Ahava znamená prostě Láska – napsal Tomáš Tomášek v době covidové epidemie v letech 2020–2021 a její vydání mělo následovat po knížce Hládkov, která vznikla ve stejné době. Zatímco Hládkov čerpá především ze vzpomínek a evokuje zaniklý svět autorova dětství, prožitého v pražských Střešovicích v padesátých a na počátku šedesátých let minulého století, Ahava je sbírkou promlouvající ze současnosti, teď, od člověka k člověku. Ačkoli většinu z téměř stovky básní bychom mohli bez váhání označit jako přírodní lyriku, za jejich obrazností vystupuje zřetelně záměr vypovědět svou životní zkušenost, a to v podobě bilance, syntézy a hlavně odkazu, vyznání: vyznání víry. (Lze říci zřetelně; když se v souvislosti s přírodní lyrikou někdy mluví o jinotajích, je totiž třeba vycházet nikoli ze slovesa tajit a jeho významu utajovat, skrývat, nýbrž ze zvratného tajit se, tj. tkvět a prostírat se, a tedy být disponován k tomu tanout, vyvstávat; objevovat se a být objevován.) F ormálně jsou to básně využívající minimalistických výrazových prostředků, verš tvoří nezřídka jedno slovo a celou báseň někdy i jen čtyři verše; nejdelší jich má čtrnáct. Šetřit slovy je jistě jednou z hlavních premis Tomáškovy poezie. Což může vést k tomu, že apel, který je do ní jemně a pečlivě vetkán a vychází z otevřenosti – což znamená na druhé straně také nárok na otevřenost čtenářovu –, zůstane nerozpoznán. Kdo jej však jednou v básních Tomáše Tomáška zaslechl, pro toho se stal již navždy nezapomenutelným.